Svet-Stranek.cz
zuzanapospisilova.svet-stranek.cz
Zuzana Pospíšilová - autorka knih pro děti

Ukázky z knížek:zuzanapospisilova.svet-stranek.cz

Ukázky z knížek

Ukázky básniček, pohádek a hádanek z mých knížek.
Hádanky

Hádanky na písmeno B:

Lžíci má, však drží půst,
nemůže už nikdy růst.
Poznáš ho vždy, neměj strach,
pomáhá nám na stavbách.
Co je to?

Je to obruč se sítí,
která však míč nechytí.
Na hřišti či v tělocvičně
míří na něj míče cvičně.
Co je to?

Jsou nože, co nekrájejí,
a přesto je lidé chtějí.
Bruslaři je dobře znají,
na nohou je totiž mají.
Co je to?

Dvě skleněná okýnka,
větší nebo malinká.
Vždycky, když je na nos dáš,
za ušima nožky máš.
Co je to?

Paličkami do něj buší,
jak se patří, jak se sluší.
Jemu se to velmi líbí,
muzikantům rytmus slíbí.
Co je to?

Do práce či do školy
rád nás vzbudí kdykoli.
Je to jeho poslání,
donutit nás k vstávání.
Co je to?

Zuzana Pospíšilová, Abeceda v hádankách Grada, 2017


Pohádky a příběhy - ukázky z nových knih

Schovávaná

Jméno psa: Oliver
Svátek slaví: 5.8.
Rasa: čivava

„Co byste řekli tomu, kdybychom vám pořídili kamaráda?“ zeptala se jednoho dne maminka. Johanka s Markem nadšeně souhlasili, a tak už za týden měli pejska doma. Byl maličký. Jen o trochu větší než oliva, a tak mu začali říkat Oliver.
Oliver byl opravdu roztomilý. Každý si ho hned oblíbil. Johanka s Markem si s ním hráli a Oliver jejich hry vítal s nadšením. Ze všeho nejraději měl hru na schovávanou. Jednou se schoval do tatínkovy boty. Byla hnědá, a tak dokonale splynula s Oliverovou srstí a tatínek ho málem zašlápl.
Když na návštěvu přišli i babička s dědečkem, taky si užili Oliverova schovávání. Maminka na stůl nachystala mísu s čokoládovými muffiny. Oliver se s babičkou a dědou přišel přivítat, ale hned vzápětí se ztratil.
„Nabídněte si, pobídla maminka návštěvu. Dědeček se pobízet nenechal. Vzal do ruky zákusek, který byl nejblíž, ale ten najednou ožil, vyskočil mu z ruky a upaloval pryč. Dědeček na to zíral s vytřeštěnýma očima a babička dokonce úlekem vykřikla.
„To byla náš Oliver,“ uklidňoval je tatínek, „on si rád hraje na schovávanou.“
Když návštěva odešla, maminka se po Oliverovi začala shánět.
„Kde máte Olivera?“ zeptala se Johanky a Marka, kteří si v pokoji hráli nějakou stolní hru. Obě děti pokrčily rameny.
„Olivere!“ zavolala maminka, ale pejsek nepřiběhl.
„Dáme mu do misky kousek šunky a uvidíš, jak hned přiběhne,“ navrhl tatínek. Byl to dobrý nápad, ale Olivera nepřilákal. Všichni běhali po bytě, volali na Olivera jménem a lákali ho na všelijaké pamlsky. Nic z toho nezabralo.
„Co když utekl?“ strachovala se maminka. „Mohl vyběhnout ven když jsme vyprovázeli babičku s dědečkem.“
Najednou všichni dostali strach. Co když ho zajelo auto? Ani venku se na zavolání Oliver neozval. Po dlouhém hledání se vrátili zpátky domů. Maminka se zhroutila do sedačky v obývacím pokoji a plakala. Zvykla si na mazlení s Oliverem a teď je najednou pryč. Tatínek si chtěl sednout vedle maminky, aby ji utěšil, když vtom uslyšel podivné bubnování. Zarazil se, aby se podíval, odkud ty zvuky vycházejí. Když se zadíval pozorněji, spatřil Olivera, který si lebedil v hnědé sedačce hned vedle maminky. Prozradilo ho jen vrtění ocásku. Maminka se na Olivera zlobila, ale byla ráda, že se nakonec našel, a tak mohli jít všichni spokojeně spát.
„Koupil jsem vstupenky na kouzelnické představení,“ oznámil druhého dne tatínek a děti se hned začaly radovat.
„Půjde Oliver s námi?“ zajímalo Johanku.
„Pro něj vstupenku nemám,“ zavrtěl hlavou tatínek.
„Oliver zůstane doma,“ odpověděla rázně maminka.
Do divadla dorazili tak akorát, aby si odložili kabáty. Maminka s Johankou měly u sebe kabelku. Maminka v ní měla kapesníky a peněženku, ale Johanka tajemství, o kterém neřekla ani bratrovi. Měla v ní ukrytého Olivera.
Když v divadle zhasli, otevřela kabelku, aby mohl vykouknout ven. Všichni zaujatě sledovali představení, ale Oliver byl zvědavý. Všiml si králíků, kteří se schovávají v kouzelníkově klobouku, a tak se v něm chtěl taky skrýt. Schovávání pro něj byla ta nejlepší zábava.
Když kouzelník dokouzlil, všichni mu zatleskali. Opravdu si potlesk zasloužil. Všichni se spokojeně usmívali, jen Johanka se dala do pláče.
„Co se stalo?“ dělala si starosti maminka.
„Ztratil se Oliver!“
„Ty máš věštecké schopnosti?“ divil se Marek.
„On nezůstal doma?“ zeptal se tatínek a Johanka musela přiznat, že ho tajně ukryla v kabelce.
Všichni diváci odešli, ale maminka, tatínek, Johanka a Marek, procházeli hledištěm, sklápěli sedačky a volali Olivera. Ten se pochopitelně neozval, jinak by svou skrýš prozradil.
„Hledáte něco?“ ozvalo se najednou z pódia. Byl to kouzelník.
„Olivera. Malého pejska,“ vysvětlila Johanka.
Kouzelník se usmál. Pak z kapsy pláště vytáhl věšteckou kouli. Pohladil ji a pak se do ní podíval. Ostatní s napětím sledovali, co se bude dít dál. Kouzelník se začal hlasitě smát.
„Tak já vám ho přičaruju,“ prohlásil nakonec. Jednou rukou před sebou máchl a druhou rukou sundal z hlavy klobouk, ve kterém spokojeně spal malý pejsek. Byl to Oliver. Šťastný a spokojený, že mu zase tak hezky vyšla jeho hra na schovávanou.
„Myslím, že tohle budete potřebovat. Je vaše!“ řekl kouzelník a předal jim svou kouli. Měl pravdu. Olivera jeho hry na schovávanou nepřešly, a tak jim koule pokaždé prozradila, kde ho mají hledat.

Zuzana Pospíšilová, Psí pohádky, Grada 2017